Nezabít to dítě, nezabít to dítě, nezabít to dítě...aneb z cyklu Pohodová mateřská :D



Dneska zase přišel jeden z těch dnů, kdy sem chtěla strčit hlavu do kanálu a nevylézt. Jeli jsme na cvičení, prvně. Přijel autobus a bohužel, syn nestihl zmáčknout tlačítko na otevírání dveří. Průser. Nepříčetné, rudé dítě zmítající se mi v náručí jsem vtáhla do busu a doufala, že cestou ho rozptýlím. No ani omylem. Celých 10 minut hystericky řval, že chce vystoupit a počkat na jinej autobus, aby mohl to tlačítko zmáčknout. Já vystoupit chtěla taky, zpocená až na prdeli sem čekala, kdy se od někoho ozve to obligátní - ,,Nechcete si to dítě uklidnit? '' 


Buď jsem působila dost zoufale, nebo byli cestující chápaví, nevím, každopádně do cíle jsme dojeli. 
,,Sláva, konečně vystoupíme, na zastávce znova vysvětlíme, potulíme, přejdeme na tramvaj, a snad to debilní otevírací tlačítko zmáčkne tam.''

Vystoupili jsme a přišel druhej hysterák - nechce vystoupit, nechce jet tramvají, chce jet dál autobusem. Nechybělo málo, aby sebou flákl na zem, kopal nohama a mlátil hlavou. Přidejte si k tomu čas kolem půl 4 odpoledne, teda špička, nejrušnější křižovatku MHD ve městě a je vám jasné, jak jsem se cítila. Zralá na to sebrat dítě, otočit to a jet neviditelným způsobem domů. Vykašlat se na nějaký cvičení, doma si nalejt panáka a zavřít protivátora někam, kde ho neuvidím. 

Ale na to cvíčo jsem ho fakt vzít chtěla. Takže jsem se tak 5x zhluboka nadechla a vyrazili jsme k tramvaji. Staženej zadek, že jestli ty po.raný dveře otevře někdo jinej a syn mi to zopakuje, tak se asi neudržím. Když přijížděla tramvaj, rovnou jsem na spolunastupující volala, že my fakt nutně musíme to tlačítko zmáčknout, jinak bude zle  Díky bohu se to povedlo a zbytek cesty proběhl v klidu. Z cvičení jsme byli oba nadšení. Moje euforie ustoupila ve chvíli, kdy mi došlo, že jaksi musíme stejným způsobem absolvovat cestu domů...Jako přežili jsme to. Ale fakt nevím, jestli to chci snášet 2x týdně. Jestli tohle není obrovská motivace k tomu oprášit řidičák, tak už nevím, co mě za ten volant posadí 

2 komentáře:

  1. :D S obavami čekám, kdy mě do takových situací uvrhne vlastní dítě :D A že indicie tam jsou ;)

    OdpovědětVymazat

My Instagram